Nápad napsat knihu o dobrovolníkovi, který je lehce slabomyslný, dostal Jaroslav Hašek již roku 1911, když si po příchodu z hospody napsal na kousek papíru slova: „Pitomec u kumpanie. Dal se sám vyzkoušet, aby vystupoval jako řádný vojín.“ V duchu svého přesvědčení, že na militantní Rakousko-Uhersko (a na jakýkoliv totalitní systém vůbec) nejlépe platí pitomec, který obrátí blbost představitelů takovéhoto systému proti nim samým, vydal pak Hašek roku 1912 knihu Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky. Švejkova pitomost však již tehdy byla poněkud odlišná od pitomosti běžného blbce. Švejk dokázal vrhnout na důstojníka takový „dětský jasný pohled“, že důstojník nevěděl „má-li se smát či zlobit.“. Švejkova blbost tak dokázala nejen odzbrojit, ale přimět i k zamyšlení nad sebou samým.