Mezi lidstvem a přírodou není žádná bariéra, hranice nebo rozdíl. Jsme totéž. Jen jsme na to zapomněli.
Západní kultura má ve zvyku mluvit a psát o těle, přírodě a fyzickém světě jako o něčem vnějším, co je oddělené od lidského prožívání a myšlení. Kvůli tomuto odloučení také bylo možné proměnit téměř vše živé i neživé ve zdroje — a tím přivést planetu na pokraj kolapsu. Máme-li se tedy k environmentálním problémům postavit čelem, nemůžeme se zabývat pouze následky lidského konání; je nutné zaměřit se rovněž na mentální a kulturní vzorce, jež mu předcházejí. Filozof David Abram takovou proměnu myšlení ve své pozoruhodné knize Stávat se zvířetem předkládá. Není to však přeměna intelektuální, nýbrž fyzická. Abram situuje lidskou mysl zpátky tam, odkud před staletími prchla — zpátky na zem, mezi kamení a ptačí skřeky, do bezprostředního prožívání hmatatelného světa. Vrací lidi mezi zvěř a zvíře zpět do člověka.
–––
Je to kniha divoká v každém ohledu. Plná příběhů, které vás rozechvějí, ale především nabitá myšlenkami, jež vám odhalí svět v úplně novém světle.
— Bill McKibben, environmentalista a spisovatel
David Abram (nar. 1957) je americký ekolog, filozof a spisovatel. V současnosti působí na Harvardově univerzitě. Proslul zejména sbližováním ekologie a fenomenologické filozofie. Ve své první, dnes již kultovní knize Kouzlo smyslů (1996, česky 2013) uvedl do obecného povědomí termín „více než lidský svět“. Nápravě odcizení člověka a přírody se věnuje i v dalších odborných článcích, přednáškách a knihách. Stávat se zvířetem (2010) je zatím jeho poslední kniha.
