Bílá nemoc je hra o třech dějstvích, kterou Karel Čapek napsal v předvečer 2. světové války. Reagoval v ní a varoval před nebezpečím, které pro tehdejší Evropu představovalo Hitlerovo Německo, což si tehdy ne každý uvědomoval. Na scénu byla uvedena roku 1937. Světem v té době obcházel hrozivý přízrak, fašismus. Země, kde se děj Bílé nemoci odehrává, zčásti připomíná tehdejší Německo nebo Itálii, Španělsko nebo i jiné státy. Vše je navíc psáno srozumitelným jazykem a typicky čapkovským způsobem. Děj zavádí čtenáře do blíže neurčené země, kde stejně jako na celém světě propuká tzv. Bílá nemoc. Jde o jistý druh lepry pocházející z Číny a podle toho také oficiálně nazývané Čengova nemoc. Příznaky nakažených jsou podobné jako u jiných malomocných - tvorba otevřených, zapáchajících ran, odpadávání kusů masa a jistá smrt. Prvotním příznakem je bílá, tvrdá skvrna někde na těle nemocného. Choroba napadá pouze lidi ve věku okolo padesáti let.
