Bez práce nejsou koláče. Někdy to ale jde i bez nich.
Práce určuje náš osobní čas, formuje naši identitu a točí se kolem ní organizace celé moderní společnosti. Je prostě přirozené pracovat nebo si práci hledat. Po většinu lidských dějin tomu tak ovšem nebylo a v některých kulturách i v současnosti nezastává práce takovou zásadní roli jako v západní společnosti. Lidé na Západě přitom žijí v nadbytku, v narušeném životním prostředí a také v kontextu zrychlující se automatizace čehokoli. Paradoxně se ale pracuje stále více.
Antropolog James Suzman v knize Práce pátrá po zdrojích a příčinách fenoménu politické, kulturní i osobní posedlosti prací. Odhaluje kořeny současného pojetí práce v ideologických sporech devatenáctého století, ale také v tehdejším chápání biologie. A na vlastních výzkumech i historických příkladech ukazuje, že žít a prospívat se dá i bez neustálého pracovního nasazení. Zvlášť když k tomu lidstvo má prostředky i motivaci.
–––
Automatizace ohrožuje světový trh práce. Je tedy nezbytné znovu promyslet ekonomický, psychologický, a dokonce i duchovní rozměr práce. Suzman zdůrazňuje, že to, co považujeme za „přirozené“, je často jen pochybným dědictvím průmyslových a zemědělských baronů. Fascinující čtení, které promění náš pohled na práci.
— Yuval Noah Harari, profesor světových dějin
James Suzman (nar. 1970) je antropolog původem z Jihoafrické republiky. V současnosti působí na univerzitě v Cambridgi. Ve svém výzkumu se věnuje hlavně studiu kmenů v Jižní Africe. O tématu napsal úspěšnou knihu Affluence without Abundance (Bohatství bez hojnosti, 2017). Práce (2020) je jeho poslední kniha.
